Zpravodaj číslo 1/2013 (červen 2013) - Obvodní výbor KSČM Praha 2

Stáhněte si toto číslo Zpravodaje!

STOP Nečasově vládě

Většina z nás, ať sympatizujeme s pravicovými či levicovými názory, se dnes a denně setkává s nejrůznějšími jevy, které nepříznivě ovlivňují náš život. A to někdy až na samu hranici jeho důstojnosti i existence. Pro příklady netřeba chodit v současnosti daleko. Nabízejí se také v našem druhém pražském obvodě: nízké mzdy a důchody, stoupající nezaměstnanost, zvyšující se nájemné až za míru únosnosti, zdražující se léky a zdravotní služby, růst cen potravin i jejich snižující se kvalita a tak bychom mohli pokračovat dále. To vše vede též k tomu, že naše sociální mapa se stává černobílou. Na jedné straně se akumuluje bída u stále větší skupiny občanů a na straně druhé bohatství jedinců, často získané nelegálně, tedy na úkor nás všech.
S tím se nechce spokojit a také se nespokojuje Komunistická strana Čech a Moravy. Považuje to za zlo naší současnosti, které vede ve svých důsledcích ke ztrátě životních jistot, o nichž se zmiňuje také Charta lidských práv a svobod. Z tohoto zla KSČM obviňuje i premiéra Nečase a jeho ministerské nohsledy: Kalouska, Schwarzenberga, Karolínu Peake a další, kteří se drží svého koryta zuby nehty, jen aby nepřišli o své tučné brebendy. Proto se na Vás, občany Prahy 2, obracíme, abychom společně vyjádřili Nečasově ničemné vládě rozhodné STOP.
STOP lžím, jimiž chce Nečasova vláda zakrýt svoji nekalost i neschopnost vést tento stát!
STOP ožebračování většiny našich poctivých občanů!
STOP rozkrádání majetku našeho státu tuneláři i církevními preláty, kteří nechtějí slyšet volání papeže Františka po skromnosti a pokoře církve!
STOP těm politikům v nadcházejících volbách, kteří více myslí na svůj měšec než na blaho občanů Česka, našeho hlavního města i Prahy 2!

(Red.)

Setkání občanů v čase nečasů

Komunisté spolu s dalšími občany Prahy 2 se nezalekli květnového času nečasů a setkali se na náměstí Míru, kde pod širým, byť zamračeným, nebem besedovali o svých starostech v druhém pražském obvodě, a nejen v něm. Aby jejich hlas nezapadl, pozvali si mezi sebe poslance Parlamentu ČR Mgr. Martu Semelovou a Ing. Jiřího Dolejše i Zastupitele hlavního města Prahy Petra Šimůnka a JUDr. Lubomíra Lédla. Téma takříkajíc leželo na chodníku: týkalo se krize pravicové vlády na pražské radnici a potažmo i v České republice. Toto téma, obrazně řečeno, zdvihl z chodníku předseda OV KSČM v Praze 2 RNDr. Milan Macek, CSc., který besedu moderoval. A vskutku bylo o čem mluvit.

Také tolik proklamovaná demokracie bere postupně za své. Ačkoliv opozice, zejména z řad KSČM, soustavně upozorňuje na rozevírání sociálních nůžek, kdy stále více občanů se dostává do bezvýchodné životní situace, pravicové souručenství toho nedbá. Snaží se ze svého postavení, dokud je ještě čas, vytřískat co nejvíce. Jak se účastníci shodli, a to zdaleka nejen komunisté, tipec tomu mohou zatnout blížící se volby. Tuto pravdu však neuneslo několik málo jedinců mladšího věku, zřejmě zaslepených a ohlušených lživou agitací převážné většiny českých sdělovacích prostředků, a snažilo se vyvolat provokaci, na kterou dokonce obětovalo asi tři vajíčka, nesměle vržená směrem k mikrofonu. Tím ale jenom podpořili přítomné i mnohé kolemjdoucí v jejich názoru o neudržitelnosti pravicové vlády, a to nejen v Praze. Výstižně to vyjádřil jeden z kolemjdoucích, když se nechal hlasitě slyšet: „Už je načase konec Nečase!“ Smích ostatních mu v tom dal za pravdu.

(Z)

Dnešní Vinohrady

Vážení občané Prahy 2, v poslední době je Vám, stejně jako mně, jemuž je „dvojka“ také domovem, prezentováno, že žijeme v luxusní čtvrti. Touto prezentací jsou ospravedlňovány vysoké nájmy, často ne vždy rozumné investice radnice a podobně. Jinak se tzv. obyčejný občan s luxusem ve své čtvrti nepotká.

Nevím, jak kdo si představuje rezidenční čtvrť, ale takto já ne. Přitom stačí se vydat kousek za hranice sousedního obvodu, kde je to jiné. Obchody jsou tady zachovalé, upravené, lidé si mohou koupit v místě bydliště co chtějí a potřebují, nemusí putovat za běžným nákupem lán světa. Čím to asi je? Možná i radními, jimž není život, obrazně řečeno, pana Nováka, lhostejný.

Č. S.

Pes je v tom nevinně

Je známé rčení: „Pes přítel člověka.“ Že tomu tak opravdu je, není pochyb. Když se stane neštěstí, jako kupříkladu nedávno v pražské Divadelní ulici, zpravidla zde pomáhá i pes. A to s nasazením svého života. Bylo o tom napsáno nespočetně nádherných knih a zfilmováno mnoho poutavých příběhů. Proč to všechno vzpomínám? Proto, že když chodím po Praze 2, často si všimnu přibývajících cedulí: Zákaz volného pobíhání psů, Zákaz vstupu psů na trávník a podobně. Pátral jsem po tom, proč těchto cedulí přibývá? Hlavně asi proto, že psi znečišťují trávníky a chodníky.

Vraťme se však ke psům. Lidé si je i díky různým zákazům, které se týkají psů, přestávají pořizovat. A to ke škodě věci. Psi třeba přispívají k pracovním příležitostem, ať se jedná o veterinární ordinace, nebo prodejny se psím krmivem a potřebami. Také poplatky ze psů nejsou v rozpočtu radnice zanedbatelné. A to nemluvě již o terapeutických účincích zvířat, zejména psů, které jsou někdy jediným živým tvorem v blízkosti osamělého člověka.
Aby mi bylo dobře rozuměno. Tento článek ale není hlavně o psech, i když se v něm o nich hodně hovoří. Je o lidech. Pořádných a nepořádných, slušných a neslušných, sobeckých a nesobeckých. O těch, kteří si umějí vážit společného majetku a těch, kteří jej znečišťují nebo dokonce ničí. Proto, mluvíme-li o psech, mluvme také o lidech. Marně se totiž neříká, jaký je pán, takový bývá i pes.

S. Čech

Pravda o KLDR

Nedávno se z iniciativy Společnosti česko-korejského přátelství uskutečnila na společném sekretariátu OV KSČM Prahy 2 a 5 beseda se zástupci velvyslanectví KLDR v Praze. Jak na ní bylo řečeno, příčinu konfliktu mezi USA a KLDR je nutné hledat již v minulosti. Korejský poloostrov svou polohou má strategický vojenský význam. KLDR na severu sousedí s ČLR a udržuje s ní přátelské vztahy. USA mají na jihu poloostrova svoje vojenské základny s atomovými zbraněmi namířenými nejen proti KLDR, ale i ČLR. Pakliže by se USA povedlo ovládnout celý Korejský poloostrov, základny by se posunuly na sever blíže k ČLR a více by ji ohrozily.

KLDR. Tyto zbraně jsou však pro KLDR zárukou, že její suverenita na Korejském poloostrově nebude nikým narušena.
KLDR se schůzce nebrání a je připravena zasednout k společnému jednacímu stolu. Avšak tehdy, když USA a ostatní státy zruší vojenská cvičení a odsunou vojáky i vojenskou techniku ze svých útočných pozic. Bohužel o tomto požadavku nechtějí USA ani slyšet.
Na besedě přišla řeč i na tolik našimi sdělovacími prostředky zdůrazňovaný hladomor v KLDR. Jak bylo věcně ukázáno, informace o hladomoru se zakládá na lži těchto prostředků. Nebylo důvodu tomu nevěřit. Sám jsem se přesvědčil v rozhovorech s našimi turisty, kteří v KLDR pobývali ve městech i na venkově, že se zde s hladomorem nikde nesetkali. Také jejich poznatky pak korespondují se závěrem besedy, že lidé v KLDR chtějí žít v přátelském vztahu s ostatními mírumilovnými lidmi na Korejském poloostrově i jinde ve světě.

S. Čech

Za Haškem na Vinohrady

Je omyl zamířit za spisovatelem Jaroslavem Haškem na Žižkov. Ano, sem chodívával za „Habánem ze Žižkova“, tedy Frantou Sauerem, bohémem a všeho schopným kumpánem všelijakých legrácek. Habán měl ale také velké zásluhy. Nejen pokud jde o poražení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Ten jako výsměch husitství chtějí nechat znovu postavit někteří pražští radní. Sauer byl ale také prvním vydavatelem ještě sešitového Švejka. Nás, pokud jde o Haška, zajímají především jeho „vinohradské pobyty“.
Přece jen ale ještě na chvilku odbočme. Přesuňme se trochu níže v druhém pražském obvodě. Dolů k Vltavě. Zastavme se na chvíli v Žitné. Sem v roce 1884 chodíval jedenáctiletý Jaroslav, syn profesora nedaleké německé reálky Josefa Haška. Neměl to z domova, který Haškova rodiny stále střídala, daleko. Vyjmenujme si místa jejich tehdejších bydlišť, jež se nalézají v Praze 2 – je to Ječná 548, Karlovo náměstí U Podušků, Sokolská, Na bojišti, Štěpánská, Lipová. Prý tato věčná stěhování měla na jeho dětskou duši nedobrý vliv. Osud ho však poslal namísto německého ústavu do ústavu českého, kde navíc jeho profesorem nebyl nikdo jiný než Alois Jirásek. Pamětníci Haška popsali jako spíše vážného, než veselého, zamlklého, bojácného. Jenže předčasná smrt jeho otce malého Jaroslava změnila. Přestal se učit. Propadl a nakonec musel ze školy odejít. Přece jen však dostudoval. To na Obchodní akademii v Resselově ulici – býval zde profesorem Josef Václav Sládek – i když ani zde to s jeho studijní morálkou nebylo právě nejlepší. Byla to však vyhlášená škola. Později mezi její absolventy se počítali i Adolf Branald, Vladimír Neff či Jan Otčenášek.
Pak konečně se Haškovi odstěhovali na Vinohrady, i když Jaroslav se sem dolů, do míst svého dětství, později často vracíval. Bydlil tu totiž dlouhá léta jeho kamarád malíř Josef Lada – v Ditrichově 6 – a Jaroslav zde u něj dokonce nějaký čas pobýval.

Tady také vznikla i Strana mírného pokroku v mezích zákona, jež zcela vážně kandidovala Jaroslava Haška do doplňovacích voleb do Říšské rady. Tato strana dokonce vydala svůj Manifest, jenž podepsali výše uvedení a další účastníci schůzek v Kravíně,ale i Bohumír Šmeral a policejní komisař dr.Slabý. Strana měla i svou hymnu, kterou složil Josef Mach…

„Milion kandidátů vstalo,
By oklamán byl bodrý lid,
by voličstvo jim hlasy dalo,
prý ochotně je chtějí vzít.
Ať prudký pokrok chtějí jiní,
Násilím zvracet světa řád,
My pokrok mírný chceme nyní,
Pan Hašek je náš kandidát.“

V Kravíně zřejmě vznikla i postavička „bodrého vojáka Švejka“. Inspirace k ní ovšem měla počátek jinde. V domě, v němž bydlela jeho matka i on sám, v ulici Na bojišti. Tady prý žil jakýsi Josef Švejk, domovník v domě, kde se nalézal a dodnes nalézá hostinec U kalicha. Sem někdy Jaroslav Hašek zašel, poseděl se štamgasty, popovídal si a dokonce se zastavil v domovníkově bytě. Našel zde tehdy už jen syna, který se jmenoval stejně – Josef Švejk. Když pak dostal nápad napsat o „pitomci u kompanie“, vypůjčil si jeho jméno. Před válkou ho však zapojil do jiných osudů, než známe z jeho světově proslulého díla.
A ještě jeden pobyt ve zdejší lokalitě si musíme připomenout. Je to dům, kde bydlela rodina jeho ženy Jarmily - Mayerovi. Sem se k ní na čas v roce 1910 po svatbě nastěhoval a žil zde zřejmě do jejich rozchodu po narození syna v roce 1912.
Po návratu z Ruska se již na Vinohrady nevrátil.

Jaroslav Srbek