Zpravodaj číslo 1/2016 (duben 2016) - Obvodní výbor KSČM Praha 2

Stáhněte si toto číslo Zpravodaje!

Na I. P. Pavlova hlavně o imigraci

Již tradičně se uskutečnilo na náměstí I. P. Pavlova v Praze 2 neformální pravidelné setkání členů obvodní stranické organizace druhého pražského obvodu s občany. Tentokrát se občané nejvíce zajímali o problémy imigrační krize včetně jejích dopadů na Česko. Přitom vyjádřili i obavu, aby se tato krize nedotkla bezpečnosti u nás, zejména pak v hlavním městě. Také zde zazněly hlasy označující za původce této krize Spojené státy, které se snaží o tzv. vývoz demokracie, za nímž se však skrývá ekonomická, politická a někdy i vojenská agrese. Kritický postoj byl zaujat také k politice Evropské unie. Tato politika byla označena za kompromisní, jež ve svých důsledcích neřeší imigrantskou krizi, ale naopak ji prohlubuje.

Protestovali jsme před ukrajinskou ambasádou

Přesvědčili jsme zastupitele „vysvléknout stranický dres“

Jak jsme již v minulém čísle Zpravodaje informovali, pobočka městské knihovny v Záhřebské ulici v Praze 2 bude, také zásluhou KSČM, ačkoliv nemá zastoupení na radnici městské části, zachována. Avšak tehdy ještě nebylo známo v jaké podobě. Nyní již víme, že tato pobočka je zachována v plné své funkčnosti, tj. oddělení pro dospělé, oddělení pro děti, a to včetně možnosti doprovodných, již dříve pořádaných, akcí.
Při rozhovorech jak se zástupcem petentů, tak členů vzniklého bytového družstva, kteří vlastní objekt, kde pobočka sídlí, byl zástupce KSČM opakovaně ujištěn, že jsou moc rádi, jak celá věc dopadla (hlavně se jednalo o výši úhrady městské knihovny) pro uživatele knihovny i pro členy družstva. Oba zástupci také uznali, že je to hlavně zásluhou vystoupení člena KSČM, občana Prahy 2 (autora tohoto článku), na zasedání Zastupitelstva této městské části hlavního města.

O Novém Městě pražském a Karlu IV.

Když Václav, vlastně už nikoli Václav, ale Charles, česky Karel, jenž za jméno si později psával římskou čtyřku, se vrátil domů, našel domov velmi poničený, matku mrtvou a jazyk, s nímž se měl dorozumívat s podanými, mu byl neznámý. Znal ve svých sedmnácti letech, ano, bylo mu tehdy sedmnáct, francouzsky, latinsky, italsky, německy, trochu i řecky, ale český jazyk? Ten na dvoře francouzského krále, kam ho odvezl jeho otec Jan, nikdo Václava učit nemohl. Dávno to bylo, co čeští páni, kteří ho z pokynu krále dovezli až do Francie na dvůr strýce, krále Karla IV. Sličného a pak jim bylo nařízeno odejet.
Byl podzim roku 1333, když na základě žádosti několika českých pánů, kteří nebyli spokojeni se stavem českého království konečně přijel do Čech...»A tak, když jsme byli přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech... Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu svobodného, který by nebyl zastaven se všemu královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v domech měšťanských jako jiný měšťan.« (Vita Caroli).

Už samotný záměr Karla byl velmi moderní. Žádné jiné město v Evropě, nebo jeho významná část, nebylo stavěno s takovým rozmyslem. Karlovi pochopitelně šlo o to, aby s předstihem zareagoval na budoucí rozvoj města, který byl předpokládatelný. Při tom král se musel vypořádat s mnohými problémy. Byla to především obava »staroměstských«, že nově vznikající město přenese na sebe některá jejich práva a tak ohrozí obchod, dále musel se vypořádat s námitkou, že po vybudování Nového Města bude Praha odříznuta od přímého spojení s venkovem a tudíž se zásobováním potravinami, protože za novými hradbami už nebude prostor pro rovná pole a bude se muset hospodařit na úhorech nebo mezi vršky obklopujícími městskou kotlinu. Za dosavadními hradbami byly i osady, jež žily svým životem a napomáhaly hospodářství Starého Města. Ty čekala zkáza.
Modernost nové části města však především dokazovalo řešení ulic, postavení kostelů, jako tehdejších kulturních center, náměstích, jež každé dostalo svou specifickou náplň a přímé spojení dosavadní Prahy s Vyšehradem, což také znamenalo, že na jihu tak vznikl opěrný bod městské obrany, jenž mohl být přímo zásobován z města a nebylo ho možné obklíčit případným nepřítelem vniknuvším do země.
A jsme u onoho roku 1347. Rozhodnutí o postavení Nového Města pražského oznámil Karel 1. dubna 1347. Nějakou dobu trvalo vyřešení přípravných problémů a hlavně – vytvoření celkového projektu, na němž se významně podílel královský stavitel Matyáš z Arrasu a po jeho smrti v roce 1347 vlastně mladý Petr Parléř. Proto listina zakládající město mohla být vydána »až« 8. března 1348. Osobně pak 26. března téhož roku položil základní kámen ke stavbě, ve srovnání se staroměstskými, mnohem nepřístupnějších hradeb. Při tom se zavázal staroměstským konšelům, že dvě ze čtyř nových bran budou v jejich správě, což mělo znemožnit možné ohrožení obchodu Starého Města a jeho spojení s venkem. Teprve pak se mohlo tedy začít stavět. Souběžně vznikaly i kostely a první domy kolem tří hlavních náměstí (dnes Senovážného, Václavského a Karlova)a široké ulice většinou směřující k branám (v dnešní Praze 2 jde o Žitnou a především Ječnou). Pravoúhlost a dostatečný prostor měly umožnit městu další rozvoj a rychlé spojení s trhy či další obchodní aktivity novoměstských. Ono třetí, tedy Karlovo, náměstí se mělo dokonce stát největším tržištěm, i když postupně specializovaným na prodej dobytka a ryb. Dnes je to jeden z největších městských parků v centrální Praze a vlastně také největší náměstí v druhém pražském obvodu. Vnější opevnění bylo hotovo za dva roky. Postupně se tak Praha stala jedním z tehdejších největších a nejvýstavnějších měst Evropy.
Proč ale vzniklo Nové Město právě na této straně Prahy? Bylo to nejen pro přímé spojení se Starým městem a s Vyšehradem, ale i proto, že tehdejší hlavní cesty z a do města směřovaly tímto směrem a území dnešních Holešovic a Buben bylo stranou a navíc zdejší záplavová oblast mohla silně zkomplikovat rozvoj nové čtvrti. Tak zůstal sice existovat Ovenec, ale zmizely osady Újezd, Poříčí, Opatovice, Zderaz, Podskalí a další.

Zmínili jsme se o kostelích, dodejme, že šlo i o kláštery. V dnešním druhém pražském obvodu dostali svůj klášter benediktini v prostoru „na Slovanech“ čili „v Emausích“, augustiniáni si postavili kostel sv. Karla Velikého na Karlově, augustiniánky v dnešních »Kateřinách« klášter s kostelem sv. Kateřiny. Sem také byla přeložena stará kapitula ze Sadské (kostel sv. Apolináře,. Byl tu i »králův hrádek« na Zderaze a Novoměstská radnice.
Karel IV. se do dějin dnešního obvodu Prahy 2 tedy zapsal mnoha zásahy. Doplňme ještě alespoň některé informace. Začněme Karlovem (založen 1350). Z jeho doby zůstalo jen obvodní zdivo chrámu postaveného podle vzoru pohřebního kostela Karla Velikého v Cáchách ve tvaru osmistěnu s kněžištěm. V listopadu 1347 byl založen v prostoru staré kaple Kosmy a Damiana klášter (Na Slovanech), který měl sloužit ke slovanskému duchovnímu životu. Svůj druhý název Emauzský dostal proto, že o pondělí velikonoční roku 1372, kdy byl kostel dokončen, se zde četlo evangelium o zjevení Krista učedníkům v Emauzích. Cílem Karla IV. bylo, aby klášter sloužil ke zvyšování vzdělanosti, což se také na určitý čas podařilo.