100 let komunistické strany - Obvodní výbor KSČM Praha 2

Vinohrady – čtvrť honosných, krásně zdobených domů bezprostředně sousedící s centrem Prahy se historicky stala čtvrtí, ve které se soustřeďovala pražská smetánka. To ovlivnilo i politickou strukturu Vinohrad. Přesto, po roce 1945 a zejména po roce 1948, se struktura obyvatelstva začala postupně  měnit. Vliv KSČ se promítl i zde. Podíleli se na tom mnozí členové strany. Dnes, u příležitosti 100. výročí založení strany, vzpomínáme i na některé soudruhy, kteří zaujímali významné politické postavení a žili na území Vinohrad. Byli to zejména:

JUDr. Zdenek Zuzka – primátor hl. m. Prahy
Adolf Kubeš - předseda ONV Prahy 12
Prof. MUDr. Vladimír Balaš, DrSc., – špičkový chirurg, přednosta 1. chirurgické kliniky, děkan fakulty Všeobecného lékařství KU, poslanec České národní rady
JUDr. Stanislav Svoboda - velvyslanec  v Chile a na Kubě
František Kouřil – 20 let tiskový mluvčí čs vlády
JUDr. František Trojáček, CSc. – ředitel Paláce kultury
František  Šalda – vedoucí kanceláře prezidenta republiky
Martin Poliak - 12 let náměstkem primátora hl. m. Prahy
Jen členové Martin Poliak a František  Šalda se stále těší pevnému zdraví, ať jim vydrží!
A další členové strany, kteří i v nelehkých podmínkách Vinohrad prosazovali politiku KSČ a na které v souvislosti se stranickým výročím s úctou vzpomínáme.

Jiří Kubeš, předseda základní organizace

A něco nakonec. Po této slavnostní události bylo pro nás připraveno pohoštění. Kakao a velké koblihy naplněné  marmeládou a navrchu bohatě ozdobené šlehačkou. „Děti pozor, ať vám nespadne šlehačka na košile“ varovala nás skupinová vedoucí. V tom okamžiku, kdy se do té své zakousla, vystříkla z koblížky marmeláda a Blance postříkala sukni. Začaly jsme se pochechtávat, ale protože soudružka skupinářka byla žena na svém místě, začala se smát s námi.

Bc. Jiřina Kurandová, předsedkyně základní organizace

U příležitosti stoletého výročí KSČ bychom chtěli vzpomenout i dlouholetého a zasloužilého člena Strany, JUDr. Stanislava Svobodu, uznávaného československého diplomata, který se mimo jiné zasloužil o osvobození československých občanů unesených v Angole v roce 1983 protivládní organizací UNITA. S. Svoboda se narodil v r. 1926 v chudé dělnické rodině z pražských Vysočan, v r. 1955 se přiženil na Vinohrady, kde zůstal do konce života. Od dětství byl veden k poctivosti, pracovitosti a k úctě k ostatním, zásady, kterými se řídil po celý svůj život. Vyučil se automechanikem a nastoupil do závodu Praga, kde také pracoval v mládežnické organizaci a později vstoupil do KSČ. Díky svým schopnostem byl vyslán na studia na diplomatické škole a po několikaleté praxi na československých zastupitelských úřadech v Latinské Americe se vypracoval do funkce velvyslance, kterou zastával až do svého odchodu do důchodu. V diplomatických službách byl mezinárodně uznávaným odborníkem a získal si řadu přátel mezi diplomaty, politiky i prostými lidmi v různých zemích. Například v šedesátých letech v Kolumbii několikrát navštívil indiány na řece Orinoko, kteří v té době téměř neznali civilizaci, na Kubě v sedmdesátých chytal langusty s místními rybáři. Po ukončení diplomatické kariéry na začátku devadesátých let, se věnoval práci pro KSČM v základní organizaci a v mezinárodním odboru ÚV, a až do své smrti v r. 2015 aktivně spolupracoval se Společností československo-kubánského přátelství. Čest jeho památce.

Jiří Kubeš, předseda základní organizace

Můj dědeček byl členem KSČ v Praze 2. Předsedou organizace byl soudruh Srostlík. Dědeček málokdy hovořil o tom, o čem se na schůzi diskutovalo, ale občas se zmínil. Jednou se dikutovalo o „dýšku“. Jeden soudruh se pozastavoval nad tím, že ženy dávají u kadeřnice do kapsy i deset korun. A zezadu se ozvala jedna soudružka: “Představte si, jedna známá se mi  chlubila, že své kadeřnici  strčí do kapsy i padesát“. Psal se rok 1974.  
Ano, v každé společnosti, i v té socialistické, se našli lidé, kteří chtěli ukázat „my jsme něco lepšího, my si to můžeme dovolit.“